[ Pobierz całość w formacie PDF ]
dále neøezali, kdy~ se ale na mne s podivenim dívali, zastydl jsem se, nechal je pracovat, ale utekl jsem do lesa. Celou hodinu jsem bloudil a ustaviènì mne ta myalenka pronásle- dovala, ~e mne bøíza prosí, abych jí ~ivot nekazil. Kdy~ jsem se koneènì pøemohl a na místo doael, byla pora~ena, ani lís- teèku se na ní nehýbalo, jako mrtvé tìlo le~ela. Mne pojala lítost, jako bych byl vra~du spáchal. Kolik dní do mne nic ne- bylo, ale nezmínil jsem se nikomu, a kdyby právì dnes øeè o tom se nebyla strefila, nebyl bych se nikdy zmínil. - Také se mi jednou podobnì vedlo, zaèal svým hlubokým hlasem Beyer. Mìl jsem odvést zvìø do dùchodu. Jdu na lov. Tu mi pøijde do rány srna. Pìkné zvíøátko, jak by je vysoustroval. Vesele se ohlí~elo po lese a popásalo. Napadla mne lítost; i myslím: nejsi-li blázen, k èemu je to? Støelím, ale ruka se mi tøásla, trefil jsem srnu do bìhu, sklesla, nemohla utéci. Pes se k ní hnal, já mu ale nedal, cosi mi bránilo nedat jí ublí~jt. `el jsem k ní, a nemohu vypovìdít, jak bolestnì se to zvíøátko na mne podívalo, prosebnì a ~alobnì. Vytrhl jsem nù~ a vrazil jí do srdce; zatøásly se jí údy, bylo po ní. Já se ale pustil do pláèe a od té doby - no, co bych se za to stydìl. - Tatínek nechce støelit na srnu, rychle vyjel Orlík. ~ Dobøes povìdìl. Kdykoli míøím, vidím pøed sebou ranìnou srnu, ~alobné její oèi, bojím se, ~e chybím, ~e zvíøe poraním; radìji nechám tak. - Mìl byste jen tu zlou zvìø mstøelit a ty dobré zvíøátka ne- chat, tìch je akoda, ozval se Vilím, který skoro slzel. - ,,Ono není ~ádné zvíøe tak dobré, aby nebylo zlé, jako zase ~ádné tak zlé není, aby dobré nebylo, jako to u lidí bývá. Je to mýlka, kdy~ myslíme, ~e to zvíøe, které má hezkou, mírnou tváø, musí být také dobré, a které se nám nelíbí, ~e je zlé. Tváøka je mnoh- dy lháøka ve svìtì. Bývá tak, ~e èlovìk to, co se mu protiví, co ho nedojímá, snáze o~elí, ani tak nelituje jako to krásné, co se mu líbí, a proto bývá mnohdy k onomu nespravedlivý. Byl jsem jednou pøed popravou dvou zloèincù v Hradci. Ten jeden byl krásný èlovìk, druhý ale byl ohyzdný, nevlídný, divo- ký. První zabil svého kamaráda, ponìvad~ mìl i domnìní, ~e mu svedl milou. Druhý byl rodiè z naaí krajiny; ael jsem k nìmu, kdy~ u~ byl odsouzen, do ~aláøe, abych se ho zeptal, nepøe- je-li si èeho vzkázat domù, ~e bych mu to milerád vyøídil. Po- díval se na mne, divoce se zasmál, pak zatøásl hlavou a povídá: ,Já vzkázání, pozdravení, komu? Já neznám niko- ho. Odvrátil se ode mne, polo~il tváø do dlaní a chvíli zùstal tak sedìt, pak vyskoèil, postavil se se zalo~enýma rukama pøede mne, ptaje se: ,Èlovìèe, udìláa mi, oè tì po~ádám? - ,Udìlám, milerád, povídám a podal jsem mu ruku. V tom okam~ení le~ela v jeho tváøi taková pøenáramná bolest, ~e bych pro nìho byl vaecko udìlal; tváø jeho ztratila vaecku od- pornost, jen útrpnost vzbuzovala a úèastenství. Musel mi dobøe nahlídnout do srdce, ponìvad~ mi ruku prudce popadl, stiskl a pohnutým hlasem pravil: ,Kdybyste mnì byl pøed tøemi lety takto ruku byl mohl podat, nebyl bych tu. Proè jsme se nepotkali? Proè mne potkávali jen lidé, kteøí mne v prach alapali, kteøí si z mé tváøe posmìch tropili, kteøí mne pelyò- kem a jedem krmili! Matka mne nemilovala, bratr mne vyhnal, sestra se za mne stydìla, a ta, o které jsem myslil, ~e mne má ráda, pro ni~ jsem ~ivot nasadil, za její~ jediné milé usmá- ní modré z nebe bych byl strhl, pro ni~ mi tolikráte líto bylo, ~e nemám deset ~ivotù, abych je obìtoval za její lásku, ta si jen blázny ze mne dìlala, a kdy~ jsem chtìl slyaet z jejích úst, co si vaickni povídali, vyatvala mne ze dveøi psem, a divoký ten èlovìk plakal jako dítì. Za chvíli setøel slze, vzal mne za ruku a tiae dolo~il: A~ pøijdete do Maraovského revíru, jdìte do di- vokého dolu, nad propastí stojí osamìlý smrk, tomu doneste moje pozdravení a tìm dravým ptákùm, co okolo nìho lítají, a tìm vysokým horam. Pod jeho vìtvemi spával jsem celá léta, jemu jsem øekl, co nikdo neví, pod ním nebyl jsem tako- výn bídným lazarem, byl jsem - Zamlèel se, sedl zase na lavici a víc nepromluvil, ani se na mne nepodíval. Odeael jsem s lítostí od nìho; lidé láli, proklínali toho oaklivého, ~e zaslou~í smrt, ~e mu lotrovství z oèí kouká, ~e nechce ani knìze, ani koho jiného vidìt, ~e na lidi jazyk plazí a ~e jde k smrti jako na posvícení. Toho krásného litovali, drali se o písnièku, kte- rou slo~il v ~aláøi, a ka~dý pøál, aby dostal milost, proto~e za- [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ] |